FESTIVAL STARÉ HUDBY
"Novoměstské hudební slavnosti"
30.11.2001- 2.12.2001


Program:
red-arrow1.gif (101 bytes) pátek 30.11. 2001 Jiří Stivín + Tomáš Najbrt
red-arrow1.gif (101 bytes) sobota 1.12. 2001 Schola Gregoriana Pragensis
red-arrow1.gif (101 bytes) neděle 2.12. 2001 Ritornello
red-arrow1.gif (101 bytes) Informace o hudebních skladatelích
red-arrow1.gif (101 bytes) Některé hudební a liturgické pojmy
red-arrow1.gif (101 bytes) Rozhovor s Davidem Ebenem, uměleckým vedoucím souboru Schola Gregoriana Pragensis
 

pátek 30.11. 2001

Jiří Stivín + Tomáš Najbrt 
„Cesta do hlubin hudební minulosti s flétnou“

„Zvuky historických nástrojů se mi líbí a právě tak se mi líbí stará muzika“.

„Nechce-li být člověk sólistou a nechce-li mít problémy s ansámblem, hraje v duu. Dva hudebníci si mohou líp rozumět než tři, nemluvě již o čtyřech. V duu je možná alchymie porozumění…“

Jiří Stivín se zabývá interpretací předklasické hudby na zobcovou flétnu od r. 1975. Vystudoval nejprve FAMU, pak se věnuje výhradně hudbě. Studoval na Royal Academy of Music v Londýně, absolvoval skladatelství na AMU v Praze . Hře na flétnu se učil u Milana Muclingera (Ars rediviva) a Jiřího Válka (Česká filharmonie). Stivín interpretuje hudbu středověku, renesance i baroka. Nahrál většinu koncertů pro zobcovou flétnu (4 CD Vivaldi, Telemann). Ovládá všechny druhy příčných i zobcových fléten. Kromě hudby předklasické se jako flétnista, klarinetista, saxofonista intenzivně věnuje jazzu, skládání Nové hudby. Jako sólista spolupracuje s renomovanými hudebními tělesy (Virtuosi di Praga, Pražští smyfonici, Slovenský komorní orchestr, Pražští madrigalisté, Due Boemi, Sukův komorní orchestr, Talichovo kvarteto aj.), řídí vlastní soubory Collegium Quodlibet, Jiří Stivín and Co Jazz Quartet, vystupuje v sólových recitálech s cemballem, varhanami, kytarou, nebo hraje úplně sám a s magnetofonem. Již přes deset let má v každé koncertní sezóně Pražského symfonického orchestru FOK cyklus koncertů pod názvem „Flétny všeho druhu“.
Jiří Stivín je autorem mnoha skladem pro různé formace, scénické a filmové hudby. Je aktivní jako pedagog a lektor na pražské konzervatoři, při jazzových kurzech ve Frýdlantu a při mnoha dalších projektech včetně výchovných koncertů pro děti.

Tomáš Najbrt studoval na pražské konzervatoři hru na klasickou kytaru a kompozici. Po absolutoriu se zabýval různými projekty v oborech staré a lidové hudby, pokračoval v soukromém studiu hry na loutnu v Polsku a Německu, prošel také jazzovou a rockovou praxí. Deset let hrál continuo na teorbu v souboru Musica Antiqua Praha. Tato spolupráce byla přerušena studiem na Hochschule fur Kirchenmusik v Herfordu, kde se věnoval hře na varhany, loutnu, dirigování a kompozici.
V posledních letech převažuje zájem o historické a lidové nástroje jako jsou dudy, teorba, barokní kytara, niněra, citera, hackbrett. Vedle nynější trvalé spolupráce se soubory Ritornello, Pražští pěvci madrigalů a dalšími skupinami vystupuje Tomáš Najbrt v programech zahrnujících hudbu loutnových tabulatur, písně z barokních i bratrských kancionálů i písně lidové. Se svým samostatným programem vystupoval v Německu, Polsku, Rakousku, Dánsku, Holandsku, USA a Kanadě.

Program:
1. G.B. Fontana – C dur sonata terza
2. J.B.Loeillets – a moll sonata
3. Jiří Stivín – Barokní inspirace 1.
4. anonym – tanec z pražských tabalatur
5. G.Ph.Telemann – C dur
6. Jiří Stivín – Barokní inspirace 2.
7. G.B.Riccio – cansona F dur
8. John Dowland – Gagliarde
9. Jiří Stivín – Modrá růže
10. A.Vivaldi – C dur koncert

WEB: http://music.taxoft.cz/jiri_stivin/
 

sobota 1.12. 2001

Schola Gregoriana Pragensis
"Rorate coeli (Rosu dejte nebesa)"

Schola Gregoriana Pragensis byla založena Davidem Ebenem v roce 1987 (D.Eben absolvoval na pařížské konzervatoři obor „dirigování gregoriánského sboru“ a v následující sezóně působil jako dirigent Chour Grégorien de Paris). Schola Gregoriana Pragensis se intenzivně věnuje nahrávání a často koncertuje doma i v zahraničí (Itálie, Španělsko, Francie, Belgie, Nizozemí, Německo, Švýcarsko, Rakousko, Švédsko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Israel). Nahrávky souboru na CD získaly již řadu ocenění (Choc du Monde de la Musique, 10 de Repertoire, „Zlatá Harmonie“ za nejlepší českou nahrávku roku pro CH „Rosa Mystica“).

Práce souboru se soustřeďuje jednak na semiologickou interpretaci gregoriánského chorálu podle nejstarších neumatických pramenů z 9.-11. století, jednak na uvádění gregoriánských zpěvů vlastní české chorální tradice včetně rané polyfonie. Díky intenzivnímu studiu středověkých pramenů v programech zaznívá i řada unikátních nově objevených skladeb ze 13.-15. století.
Koncerty posluchačům živě a poutavě přibližují repertoár, který stojí na počátku veškeré evropské hudební kultury.

Účinkující:
umělecký vedoucí - David Eben
Hasan El-Dunia, Jiří Hodina, Marián Krejčík, Ondřej Maňour, Martin Prokeš, Stanislav Předota, Jan Štětka, Matouš Vlčinský

Program:
1. Antifona Rorate coeli desuper (Rosu dejte nebesa…)
2. Introitus Ad te levavi (K tobě pozvedán svou duši)
3. Kyrie XVII C (nápěv pro adventní neděle)
4. Lectio Pauli apostoli: Fratres, scientes quia hora est (Bratři, už nastala hodina, abyste procitli ze spánku…)
5. Graduale Universi te expectant (Všichni, kteří tě očekávají…)
6. Hymnus Creator alme siderum (Dobrotivý tvůrce hvězd…)
7. Introitus Rorate coeli (Rosu dejte nebesa…)
8. In natali Domini (O narození Páně plesají všichni andělé…)
9. Introitus Dominus dixit ad me (Řekl mi Hospodin: Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil ...)
10. Cantio Ab archanis oritur (Tajemně vychází, Boží mocí vedený ..)
11. Antifona Hodie Christus natus est/Magnificat (Dnes se narodil Kristus…)
12. Introitus Rorate coeli (dvojhlasé)
13. Cantio Ave spes et salus infirmorum (Buď zdráva, naděje a záchrano slabých…)
14. Sequentia Grates nunc omnes/Cantio Nobis est natus hodie (Nyní všichni vzdávejme díky…)
15. Lejch angelus ad Virginem subintrans (Anděl vstoupil k Panně do uzavřené komnaty…)
16. Alleluia Species tua (Ve své nádheře a kráse…)
17. Introitus Mnozí spravedliví (Rorate)
18. Cantio Sanctissima mitissima (Nejsvětější, nejmilostivější…)
19. Lejch Ave non Eve meritum /Cantio Digna laude (Buď zdráva, kterás tak oslovena byla…)
20. Moteto Unde gaudent – Eya Dei hierarchie – Nostra iocunda curia (Proto se radují andělé…)

Slovo k programu
V liturgii doby adventní patří jistě k nejtypičtějším zpívaným textům následující úryvek proroka Izaiáše, jež přináší básnický obraz zrození Spasitele světa: Rorate coeli desuper et nubes pluant iustium – Nebesa vydejte krůpěje shůry, ať kane z oblaků spravedlnost, nechť se otevře země a urodí se spása.

Jedná se o velmi starý a snad bychom mohli říci všelidský obraz, s nímž se setkáváme u řady starodávných kultur: spojení nebe a země – univerzální symbol plodnosti. Nebe dává vláhu zemi a země dá vzejít plodům. V adventě dostává tento symbol velmi konkrétní význam: oblaka mají v dešti vydat Spravedlivého, aby vzklíčil nový život a země se stala opět obyvatelnou. Myšlenka mystického spojení Nebe a Země, zosobněná v osobě Krista, je jakousi červenou nití, která se proplétá celým adventem.

Také dnes tvoří zpěvy „Rorate coeli“ osu celého programu. Během koncertu zazní celkem čtyřikrát, pokaždé v trochu jiné podobě. Nejprve se objeví jako refrén po jednotlivých sólově přednášených verších Izaiášova proroctví. Druhé „Rorate“ je chorálním introitem čtvrté neděle adventní ve znění, které nalezneme v českých pramenech 14. století. Tentýž nápěv zazní také potřetí, ale tentokrát v zajímavé dvojhlasé originální podobě. V 16. století byla u nás stejná melodie v adventě zpívána s českým textem jako součást ranní mše k Panně Marii. Tato česká verze je poslední čtvrtou obměnou „Rorate“. Chorální nápěv byl zde navíc proložen několika slokami duchovní písně s půvabným poetickým výrazivem své doby.

Tato čtyři „Rorate“ mají v rámci dnešního programu jetě další význam: symbolizují čtyři adventní neděle a člení celý koncert do čtyř tématických bloků. Úvodní část čerpá z „klasického“ chorálního repertoáru první neděle adventní.

Druhá část již předjímá atmosféru svátků vánočních. Antifona z vánočních nešpor velmi lapidárně shrnuje základní myšlenku těchto svátků: Hodie Christus natus est – Dnes se narodil Kristus.

Zpěvy, které následují po třetím, tj. dvojhlasém „Rorate“, jsou věnovány mariánské úctě doby adventní.

V poslední čtvrté části přichází poprvé ke slovu čeština. Zpěvy z českých zdrojů také celý koncert uzavřou: lejch Ave non Eve, který patří k duchovní lyrické poezii s mariánskou tématikou, a tříhlasé moteto Unde gaudent angeli, kde latinský text zvukomalebně imituje hudební nástroje, jako např. trubky a tympány.

WEB: http://www.sdmusic.cz/sgp/index.html
 

neděle 2.12. 2001

Ritornello rittornello.jpg (11804 bytes)
"Michnova vánoční mše "
čili MISSA super „Již Slunce z Hvězdy vyšlo“ (1654)
Adam Václav Michna z Otradovic
P. Albericus Mazák, Ord.Cist.
Vendelin Hueber
Fridrich Bridel, S.J.,
Felix Kadlinský, S.J

Komorní soubor Ritornello se zabývá především hudbou 16. a 17. století, ale také obou sousedních. Podle programu, který sestavuje ze specialistů na daný obor, mění své obsazení. Jádro souboru tvoří vždy 2-3 hudebníci, kteří často ovládají i více nástrojů. Nedílnou součástí přípravy programu je vlastní intensivní badatelská a ediční činnost (edice hudby, hymnologie, organologie aj.). Soubor se snaží vrátit hudbu z kategorie „vážné hudby“ mezi základní potřeby člověka, jako je universální řeč dorozumění pomocí malých a nejmenších hudebních forem (píseň, tanec) v jejich eleganci i syrovosti zároveň: barokně-romantický „Návrat“. Soubor užívá historických nástrojů nebo jejich věrných replik (loutna, theorba, barokní kytara, niněra, renesanční dudy, barokní moldánky, varhanní positiv, cinky a dulcián, renesanční trombony, šalmaje, chalumeaux, flétny a fistuly, violy da braccio i da gamba, barokní housle, bubny atd.), starých ladění a temperatur, původních herních a pěveckých technik. Jednotlivé typy programů zasahují do různých historických hudebních žánrů: do hudby chrámové, domácí, taneční, pouliční, věžní (fanfáry), hodovní … kromě koncertních vystoupení soubor účinkuje při liturgickém provozu, vernisážích, recepcích, literárních pořadech, konferencích apod. Dramaturgií svých nahrávek se snaží zaplnit prázdné místo po kdysi „každodenní sváteční“ hudbě.

V Novém Městě na Moravě Ritornello vystoupí v této sestavě:
Jan Mikušek/Marc Niubo – soprán
Hasan El-Duni/Lubomír Moravec – alt
Vladimír Richter/Richard Sporka – tenor
Michael Pospíšil – bas, roh, varhanní positiv
Martin Kaplan/Jan Mareček – housle
Radovan Vašina –roh
Josef Trnka – altový pozoun
Ondřej Sokol – tenorový pozoun
Jan Klimeš – dulcian basso
Tomáš Najbrt – theorba
František Šťastný/Vladimír Roubal – varhanní positiv

Program:
1)Pastorale, ptačí zpěv
2) „Bohu všemohoucímu…“ – Rozjímání (Fridrich Bridel, 1658)
3) Toccata varhany, cimbálová hvězdice
4) „Již Slunce z Hvězdy vyšlo“ (Jiří Šípař, 1642/Václav Karel Holan, 1693)
5) Toccata varhany
6) Introitus: Lux fulgebit (Graduale, 1662)
7) SINFONIA (Adam Michna, 1654)
8) KYRIE (Adam Michna, 1654)
9) GLORIA (Adam Michna, 1654)
10)Oratio
11)Lectio
12)Graduale: Laudate Dominum de Coelis a 5 (Alberik Mazák, cca 1650)
13) Alleluia (Graduale, 1662)
14) Evangelium
15) CREDO (Adam Michna, 1654)
16) Omnes Puello a 3 (A. Mazák)
17) Praefatio
18) SANCTUS (Adam Michna 1654)
19) Sonata a 6 (Vendelin Hueber)
20) Pater noster a 4 (Alberik Mazák, 1650)
21) Toccata varhany
22) AGNUS DEI (Adam Michna, 1654)
23) Communio „Tato Hostye Malá…“ (Adam Michna 1647/?, 1666)
24) Postcommunio Nobilissime Jesu (Alberik Mazák, 1650)
25) Ite Missa est/Deo gratias
26) Toccata varhany, cimbálová hvězdice
27) „Narodil se Kristus Pán“ (Václ.Mat.Šteyer, 1683/Jan.Joz.Božan, 1719)
 

Slovo k programu
Pojem České vánoce se nám takřka automaticky pojí s písní „Chtíc aby spal“. Ne každý už ví, že autorem slavné zlidovělé ukolébavky je jindřichohradecký varhaník, básník, skladatel a „hospodský“ Adam Michna z Otradovic. Ještě méně nás tuší, že nepsal jen podobné duchovní písně, ale také velmi kvalitní chrámovou hudbu latinskou. Pochopitelně i vánoční . Koncertnímu provádění liturgické hudby většinou chybí potřebný náladový rámec, její vlastní prostředí, situace, vůně kadidla… Staletími se vyvíjející rámec, ceremoniál, si v každém čase vytvořil svou ideální formu, s níž korespondují především skladby té doby. První polovinu 17. století v Čechách pohltily hrůzy třicetileté války, takže dlouho vyhlížená vidina míru v roce 1648 vynesla na denní světlo mnoho z h „hudby nadějí“ vzniklé ve vynucené intimitě válečných útrap. Vyšla Michnova sbírka OFFICIUM VESPERTINUM (1648), LOUTNA ČESKÁ (1653), SACRA ET LITANIAE (1654), tři díly slezského Čecha – cisterciáka ve Vídni Alberika Mazáka CULTUS HARMONICUS (1649, 1650, 1653), sbírka SINFONIAE SACRAE (1650) vídeňského varhaníka, kolegy obou předešlých a snad také Čecha Vendelina Huebera aj.
Hudba zmíněných sbírek se dotýká také vánoc. Adam Václav Michna ve své sbírce z r. 1654 vydal dokonce takzvanou „parodickou“ mši na tehdy snad nejznámější českou vánoční píseň „Již Slunce z Hvězdy vyšlo“, která pro jeho současníky byla stejně známá jako nám její „blízká příbuzná“ Narodil se Kristus Pán. Mše užívá různým způsobem rafinovaně propletené motivy písně a ten, kdo píseň dobře zná – tak, že ji může zazpívat, má teprve pravou útěchu z Michnova skladatelského mistrovství.
Abychom mohli mši i koncertně ukázat v jejím nejvlastnějším prostředí a alespoň zvukovém rámci, pokusil jsem se rekonstruovat barokní vánoční bohoslužbu právě na rozhraní Adventu a Vánoc, jako druhou vánoční mši „za svítání“, tedy In Aurora. Příkré kontrasty, tolik vyhovující divadelnosti baroka, vnímám hned v několika rovinách nad sebou, v jakémsi mystickém obraze: jako zlom mezi nocí a svítáním v cyklu denním, roztouženým adventem a radostnými vánocemi v cyklu ročním, třicetileté války a kýženého míru v cyklu sedmnáctého století a nakonec i našeho životního Adventu a Cíle. Tento „zákryt“ cítím jako velmi silný motiv, který může oslovit každého bez rozdílu. Hvězda, za kterou se vydali hledat tři králové – mudrci nového, nejmocnějšího Krále, je i v barokní symbolice obrazem jednoho z vysvětlení hebrejského jména Miriam=Maria, totiž: „Hvězda mořská“, Jitřenka. A v narážce na Slunce (Kristus) se dostáváme k jemné poesii slavné vánoční písně. Byla mnohokrát zpracována, napodobována a využívána. V našem pokusu o rekonstrukci (opatrně tak nazýváme jednu z mnoha možností „jak to tehdy mohlo být“) Michnovo Mešní ordinarium proto zarámujeme písní, Vaším „lidovým zpěvem“.
Michael Pospíšil 2001
 
 

Rozhovor s Davidem Ebenem, uměleckým vedoucím souboru Schola Gregoriana Pragensis

1. Kdy jste se setkal  poprvé "naživo" s interpretací gregoriánského chorálu ? Co vás ovlivnilo v rozhodnutí   věnovat se  mu tak soustředěně?
S reprodukovaným chorálem jsem se setkal poprvé v podobě starého vinylového LP z katalánského kláštera Monserrat, které jsme měli doma. Zkušenosti s živým chorálem jsem získal až v době studií hudební vědy na Filosofické fakultě. Vzpomínám si na první zcela neumělé domácí pokusy, si zvuk této hudby zpřítomnit. V té době se také rodilo rozhodnutí, věnovat se soustředěně gregoriánskému chorálu. Oslovila mě jeho melodická kvalita i duchovní prostředí, které je s ním neoddělitelně spojeno.

2. Domnívám se, že  posledních  10 let v  české hudbě  vyznačuje velký zájem o tzv. starou hudbu. Čím si tento zájem vysvětlujete a jak ovlivňuje směřování např. soudobé duchovní tvorby?
Současný hudební život je vysoce pluralitní a tudíž je v něm místo pro téměř kterýkoli styl či žánr. Rozvoj zájmu o starou hudbu v posledních dvou desetiletích jistě souvisí s objevy v oblasti interpretace, které jakoby do hudby vzdálené mnoho staletí vdechly nový život. V případě chorálu je tu ještě další okolnost. Řekl bych, že v současné atmosféře roste touha po spiritualitě jakožto protiváze k často poněkud frenetickému zápasu o přežití. A gregorián může jistě k této rovnováze přispět.

3. Přestože se nejedná o snadno poslouchatelnou hudbu,  o vaše koncerty je veliký zájem.   Musí být posluchač předem s touto hudbou nějak obeznámen, musí s ní mít  nějakou nezbytnou zkušenost, aby   mohl koncert prožít?
Domnívám se, že jelikož stojí gregoriánský chorál tak trochu mimo čas, může působit na posluchače velmi bezprostředně. Jeho veliká síla spočívá v tom, že je schopen nabídnout každému člověku to, co právě v té chvíli potřebuje. Dává prostor k usebrání a zprostředkovává nadhled k problémům všedního dne – a to i tehdy, když není vnímán z čistě křesťanského pohledu.

Děkuji za rozhovor, těším se na koncert v Novém Městě na Moravě…
Jan Jun
 

Informace o hudebních skladatelích

Johann Sebastian Bach, * 21. 3. 1685, † 28. 7. 1750, německý skladatel a varhaník; vrcholný představitel barokní hudby, největší mistr kontrapunktu a fugy. Za života uznáván více jako varhaník, po jeho smrti dílo upadlo v zapomenutí; zájem o něj vzbuzen teprve po provedení Matoušových pašijí (Berlín 1829) F. Mendelssohnem-Bartholdym. Bach představuje syntetický tvůrčí typ, který spojoval tradici německého protestantského chorálu, německé varhanní tvorby a nizozemské polyfonie s italskou melodikou, formou italského concerta a s virtuózním leskem francouzských clavecinistů. Působil 1708 – 17 ve Výmaru, 1717 – 23 v Köthenu, od 1723 jako kantor chrámu sv. Tomáše v Lipsku. V roce 1749 oslepl. Z díla: chrámové kantáty (dochováno asi 200), Matoušovy a Janovy pašije, Vánoční oratorium, Mše h moll, světské kantáty (Kávová, Selská, Lovecká), skladby varhanní (preludia, toccaty, fugy, fantazie, chorální předehry), klavírní (Dobře temperovaný klavír, Anglické suity, Francouzské suity a Partity, Goldbergovy variace), komorní sonáty pro sólové housle a violoncello, instrumentální koncerty (pro housle, cembalo, flétnu), orchestrální Braniborské koncerty, jež představují vrcholný typ concerta grossa. Vrchol kontrapunktické dovednosti uložen v souborech Hudební obětina a Umění fugy. Bach měl z prvního manželství sedm dětí, z druhého třináct; jako skladatelé vynikli zvl. Wilhelm Friedemann Bach, Carl Philipp Emanuel Bach, Johann Christoph Bach (1732 – 1795) a Johann Christian Bach.
Georg Philipp Telemann , * 14. 3. 1681, † 25. 6. 1767, německý skladatel; od roku 1721 kapelník a ředitel opery v Hamburku. Autor oper (Trpělivý Sokrates aj.), množství chrámových kantát (více než dvaceti ročníků – tzv. pro každou neděli a církevní svátek psána jedna kantáta), oratorií, orchestrálních suit, triových sonát, mší, motet a jiných děl.
Antonio Vivaldi, * 4. 3. 1678, † 28. 7. 1741, italský skladatel a houslista; působil převážně v Benátkách, 1718 – 22 v Mantově, v posledních letech života i ve Vídni. Jeden z hlavních představitelů barokního instrumentálního koncertu (sólového i concerta grossa). Napsal přes 470 koncertů (téměř polovinu houslových); za jeho života vyšlo tiskem 72 koncertů v devíti opusech (sbírky např. L’Estro armonico – Harmonický nápad, Il Cimento dell’Armonia e dell’Invenzione – Zkouška harmonie a invence, obsahující i Čtvero ročních období). Dále autor sólových i triových sonát, oper (Orlando furioso), oratorií a kantát, žalmů a jiných skladeb. Katalog děl vydal v roce 1974 dánský hudební vědec P. Ryom (* 1937).
Adam Václav Michna z Otradovic , * asi 1600, † 30. 6. až 16. 10. 1676, český hudebník a básník; jeden z představitelů české barokní hudby. Od roku 1645 varhaník v Jindřichově Hradci. Skládal technicky náročnou chrámovou hudbu na latinské liturgické texty, spojující homofonní a polyfonní fakturu. Autor tří souborů duchovních písní na vlastní české texty (Česká mariánská muzika, Loutna česká, Svatoroční muzika), v nichž využil i motivy soudobé světské milostné poezie; některé zlidověly (vánoční ukolébavka Chtíc, aby spal).
 

Některé hudební a liturgické pojmy

Advent = příchod (tzn. Ježíš Krista), liturgické období 4 neděl před vánoci, období očekávání, vnitřní přípravy
Agnus Dei – závěr mešního ordinária (Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi, daruj nám pokoj)
Antifona – „protihlasý“ zpěv, tzn. sbor předzpívává, shromáždění odpovídá
Communio – část mešního propria - společenství
Credo – 3. část mešního ordinária – vyznání víry (Věřím…), nicejskocařihradské vyznání
Gloria – 2. část mešního ordinária (Sláva na výsostech Bohu)
Graduále – patřilo k proměnlivým částem mše, zpívalo se mezi epištolou a evangeliem
Gregoriánský chorál – starý jednohlasý liturgický zpěv určený ke mši a k tzv. hodinkám, pojmenovaný po biskupu Řehoři Velikém , který provedl v 6. století reformu církevního zpěvu.
Introitus = vstup
Lectio = čtení z bible
Lejch z něm. Leich (=zpěv ve středověké němčině) - druh české středověké písně, pův. světské
Moteto – jeden z nejvýznačnějších druhů vokálního vícehlasu
Neumy – druh notace používaný ve středověku k záznamu jednohlasé melodie gregoriánského chorálu. Oproti starší písemné notaci se opírá o grafické znaky, jimiž jsou zachyceny stoupání a klesání melodie.
Oratio - modlitba
Ordinarium – pravidelné části mše (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Agnus)
Proprium – zvláštní část mše, tzn. označení proměnlivých částí mše
Ritornello – opakování malé části, jednoduché mezihry. Mnohoznačný název pro návrat.
Sanctus – 4. část mešního ordinaria, tzv. cherubínský zpěv (Svatý, svatý, svatý Hospodin)
Sequentia (sekvence) – forma litugického zpěvu, osamostatňovaného od 9. století od mešního aleluja. Nejprve se forma blížila próze, postupně dochází k rytmizaci. Nejznámější sekvence: Stabat mater, Dies irae.
Sinfonia – „soulad, souzvuk“, v době barokní označuje samostatné instrumentální části vokálních skladeb
Toccata – označení skladby volnější formy, akordického a stupnicového charakteru pro klávesové nástroje. T. zprvu jen uváděla moteto-fugu. Z její převážně improvizované podoby se vyvinula skladba velkého rozměru.